7.9.1940
Sestřel č. 3 a sestřel č. 4
Sobota 7.9.1940 byla pro Bohumíra Fürsta-Fiřta významným dnem, protože mu přinesla hned dvě vzdušná vítězství v boji.
Sestřel č. 3 byl dlouhou dobu považován pouze za pravděpodobný, protože Bohumír Fürst nebyl v zápalu boje schopen přesně určit místo dopadu sestřeleného nepřátelského letadla, což britské předpisy pro přiznání sestřelu vyžadovaly. Několik desítek let po skončení 2. světové války však došlo k novým analýzám nahlášených sestřelů a jejich porovnáním s německými záznamy ztrát. Na základě toho byl Bohumíru Fürstovi tento sestřel dodatečně přiznán jako jistý, což ho vyneslo do kategorie stíhacích es.
Tento den došlo ke změně v taktice Luftwaffe. Těžiště útoků se přeneslo od ničení letišť RAF k přímým útokům na Londýn s cílem podlomit morálku britského obyvatelstva. Krátce před 16. hod zachytil britský radarový systém zatím nejmohutnější letecký svaz, který dosud Luftwaffe nad Velkou Británii vyslala. Tento svaz se skládal z 348 bombardérů Heinkel He 111, Dornier Do 17 a Junkers Ju 88, doprovázený 617 stíhačkami Messerschmitt Bf-109 a Messerschmitt Bf-110. Téměř 1000 letounů bylo seskupeno do formace, roztažené v délce 30 kilometrů a mělo pouze jediný cíl: Londýn. Kolem 16.30 hod. došlo k prvním střetům německých letadel se stíhačkami RAF, bránícími přístupové cesty k britskému hlavnímu městu. I přes hrdinské nasazení jejich pilotů se tak mohutný bombardovací svaz nepodařilo rozrazit a německé pumy začaly dopadat na Londýn. Proto byly do boje povolány další posily, mezi nimi společně s 242. perutí Hurricanů a 19. perutí Spitfirů i 310. peruť, která odstartovala ze své základy v Duxfordu v 17.00 hod. v čele s velitelem celého wingu, legendárním beznohým pilotem S/Ldr Douglasem S. Baderem. Peruť se do bojového prostoru dostala až v průběhu bombardování, kdy německé bombardéry již začaly otáčet k návratu. Navíc byla v nevýhodě, protože oproti hlídkujícím německým stíhačkám neměla dostatečnou výšku. Přesto S/Ldr Bader vydal rozkaz k útoku. Úkolem 242. a 310. perutě bylo útočit na bombardéry, 19. peruť je měla výškově krýt před dotírajícími messerschmitty. Bohumír Fürst se chystal společně s 11 dalšími Hurricany od 310. perutě pod vedením F/Lt Gordona L. Sinclaira zaútočit na bombardéry, během útoku se však dostali mezi skupinu německých doprovodných stíhaček Messerschmitt Bf-110, se kterými byli nuceni zahájit boj. Bohumír Fürst následoval svého velitele, který vypálil dávky celkem po třech Bf-110, přičemž poslednímu z nich poškodil levý motor. Současně však F/Lt Sinclairovi došla munice a musel útok přerušit. Bohumír Fürst vypálil po poškozeném Messerschmittu Bf-110 také krátkou dávku. Následně v průběhu boje ztratil svého velitele z očí. Připojil se tedy ke skupině Hurricanů, chystajících se k útoku na skupinu bombardérů Dornier Do 17. Přitom uviděl další Messerschmitt Bf-110, útočící na jiný Hurricane. Přispěchal rychle tomuto Hurricanu na pomoc a pálil po útočícím Bf-110 ze vzdálenosti 300-100 m, dokud se nepřátelské stíhačce nezačalo kouřit z levého motoru. Messerschmitt následně začal s poškozenými motory klesat k zemi. Tak dosáhl Bohumír Fürst svého dalšího sestřelu v průběhu bitvy o Británii.
K Londýnu mezitím mířila další skupina bombardérů Heinkel He 111, doprovázených stíhačkami Messerschmitt Bf-109. V oblasti Canterbury udělal jeden z německých pilotů Bf-109 školáckou chybu, když si spletl letoun Bohumíra Fürsta s německou stíhačkou a připojil se k němu. Tato chyba se mu však stala osudnou, neboť Bohumír Fürst nezaváhal a přesně mířenou dávkou poslal nepřátelskou stíhačku Messerschmitt Bf-109 k zemi.
Sestřel č. 3
Pilotovaný letoun:
Hawker Hurricane Mk I., ozn. NN-D, P3143
Sestřelený letoun:
Messerschmitt Bf-110 C-4, W.Nr. 3570, jedn.6./ZG2
Osádka:
pilot Oblt. Willi Brede, nouzově přistál na vodu, upadl do zajetí
střelec Uffz. August Gala, usmrcen v letadle při leteckém souboji
Čas sestřelu:
17.15 hod.
Místo sestřelu:
ústí Temže, ca 8 km od Birchingtonu (GB)
Sestřel č. 4
Pilotovaný letoun:
Hawker Hurricane Mk I., ozn. NN-D, P3143
Sestřelený letoun:
Messerschmitt Bf-109 E-1, W.Nr. 5798, jedn.1./LG1
Pilot:
Uffz. Willi Goetting, vyskočil padákem, upadl do zajetí
Čas sestřelu:
17.15 hod.
Místo sestřelu:
říčka Little Stour, Wickhambreux (GB)
Zde je uveden přímý popis obou sestřelů ze vzpomínek Bohumíra Fürsta-Fiřta:
"Létali jsme zrovna nad Londýnem ve výši asi 20 000 stop, když jsme dostali zprávu, že se k nám blíží velká skupina bombardérů. Jen hlášení doznělo, už jsme je viděli. Na dlouhé úvahy nebyl čas, protože od svazu se odpoutaly stíhačky Me 110 a pustily se do nás.
Můj velitel se dostal za jednu stodesítku a rychle ji sundal. Tu se však objevila práce už i pro mne, protože další Me 110 se dostala veliteli do zad a asi by to pro něj špatně dopadlo, kdybych ji zase rychle neposlal dolů já.
Protože jsme se hned pustili za bombardéry, neměl jsem ani čas zjistit, kam mi můj Němec spadl, takže z toho byl jsen pravděpodobný sestřel. Na evidenci sestřelených letadel byli totiž Angličani hrozní puntičkáři. Jako sestřelený byl přiznán jen ten letoun, jehož dopad na zem byl zjištěn a kde se dalo také přesně určit, kdo ho skutečně sestřelil.
Zatímco jsme bojovali se stíhačkami, bombardérům se přece jen podařilo shodit bomby v prostoru Londýna a obrátit se na zpáteční cestu směrem k pobřeží a nad Kanál. Už jsme je nedohnali, zato jsme se však setkali s další skupinou Heinkelů a Messerschmittů 109. Jeden z pilotů stodevítky, zřejmě mladý nezkušený zajíc si myslel, že jsme taky Němci, kteří se vracejí z boje. Tak si na mne přátelsky zamával křídly, udělal překrut a ukázal břicho a kříže. Pak se posadil asi 50 metrů přede mne. Snad mi ho bylo trochu líto, avšak zákony války jsou nelítostné. Pořádně jsem namířil a našil jsem to do něj tak, že mu hned upadla křídla jako useknutá. Stroj šel dolů jako kámen. Pilotovi se však podařilo vyskočit a přistát na východním pobřeží Anglie, takže snad válku v zajetí přece jen přežil."
