Jdi na obsah Jdi na menu
 


15.9.1940

Sestřel č. 5

Poslední, 5. sestřel,  zaznamenal Bohumír Fürst-Fiřt 15.9.1940 během letecké bitvy o Londýn.
Toho dne byly svedeny největší letecké boje celé bitvy o Británii a toho dne se prakticky rozhodlo o osudu Velké Británie. Luftwaffe vyslala pozdě dopoledne na Londýn mohutný svaz více než 100 bombardérů Dornier Do 17 s početným doprovodem stíhačů, proti kterým vystartovalo přes 160 britských stíhaček Hurricane a Spitfire. Po odražení prvního útoku se po 14. hod. na Londýn valila druhá vlna 150 bombardérů Dornier Do 17 a Heinkel He 111, doprovázených stíhačkami Messerschmitt Bf-109 od elitních útvarů. Právě v tomto odpoledním střetnutí dosáhl Bohumír Fürst-Fiřt svého 5. vzdušného vítězství v boji. Dobová britská hlášení uvádějí, že toho dne Luftwaffe ztratila v celodenní bitvě 185 letadel. Po válce byl tento počet zredukován na 56 strojů. I tak utrpěla Luftwaffe v této bitvě obrovské ztráty a byla zásadním způsobem podlomena její bojová morálka. Proto je datum 15. září v německé letecké historii uváděno jako "krvavá neděle", zatímco ve Velké Británii je slaven jako "The Battle of Britain Day" (Den bitvy o Británii).

Pilotovaný letoun:
Hawker Hurricane Mk I., ozn. NN-D, P3143
Sestřelený letoun:
Heinkel He-111 H-2, W.Nr. 3140, jedn. Stab/KG53
Osádka:
Fw. Alois Schweiger - zahynul v troskách letounu
Fw. Arnold Benz - zahynul v troskách letounu
Uffz. Heinrich Meyer - zahynul v troskách letounu
Uffz. Georg Geiger - zahynul v troskách letounu
Fw. M. Cionber - těžce zraněn, vyskočil padákem, upadl do zajetí
Čas sestřelu:
14.40 hod.
Místo sestřelu:
Woolwich, západní Londýn

Popis akce z osobních vzpomínek Bohumíra Fürsta-Fiřta:

"Letěli jsme ve skupině za sebou a stoupali skrz mraky až do výše 25 000 stop. Když jsme dosáhli požadované výšky, dostali jsme se do zářivého slunečního jasu. Jen pod námi se vlnilo moře těžkých mraků. Byl to přímo idylický pohled, kdyby nám strohou skutečnost nepřipomínalo praskání v rádiu a každou chvilku se opakující rozkazy nebo varování - bandité vpravo, bandité vlevo, pozor, bandité na nás útočí apod.
My však zatím nikoho neviděli a klidně letěli udaným směrem. Naši peruť vedl major Hess a já byl hned vlevo od něho.
Zakrátko se však ukázalo, že i v poměrném klidu byla velká ostražitost na místě, protože náhle se na nás od slunce přihnala spousta stíhačů Me 109. Velitel a já jsme je hned spatřili a tak jsme se na ně zaměřili, a jen tak tak, že jsme se, oslněni sluníčkem, nesrazili. Snad v posledním okamžiku jsem postřehl nebezpečí, prudce strhnul letoun doleva a spadl do vývrtky. Když jsem ji zase vybral, zuřil všude kolem mne divoký boj na život a na smrt. Samozřejmě, že jsem nechtěl zůstat stranou. Při hledání vhodného cíle, zahlédl jsem na jihu skupinu bombardérů, na které nikdo neútočil. Zřejmě nás měli stíhači zaměstnat a eventuelně i rozbít naši obranu, aby bombardovací letadla mohla prolétnout a bombardovat Londýn.
Ohlédl jsem se a viděl, že nemám za zády žádného Němce. Pustil jsem se za bombardovacím svazem, abych napadl letoun, který zůstával poněkud pozadu.
Při prvním náletu jsem zjistil, že jsem neušel pozornosti střelce v bombardéru a že na mne střílí. Ihned jsem palbu opětoval, vypálil krátkou sérii a zase se odpoutal. Při druhém náletu už na mne nestřílel nikdo a tak jsem do bombardéru pěkně v klidu vysypal celou dávku. Posádka zřejmě můj útok nepřežila, protože z letounu nikdo nevyskočil. Naklonil se a klouzavým letem padal k zemi. Když se mi ztratil v mracích, šel jsem za ním pod mraky, abych zjistil, kde dopadne. Narazil ve východní části Londýna do bloku domů a protože byl plný benzínu, explodoval a hned byl celý i s nejbližším okolím v jednom plameni. Protože před bojem nestačil bomby odhodit, tyto v požáru postupně vybuchovaly a plameny dosahovaly až do sta metrů.
Opatrně jsem proletěl nad místem dopadu, dávaje pozor, abych nenarazil do balonových baráží, které byly nad Londýnem a s uspokojením zamířil zpět k letišti."