Jdi na obsah Jdi na menu
 


1939-1945

Protektorát
15. březen 1939 zastihl Bohumíra Fürsta-Fiřta v kasárnách v Prostějově. S okupací své vlasti se nesmířil a od samého počátku přemýšlel, jak nejlépe přispět k boji za osvobození naší země od fašistické nadvlády. Společně s několika dalšími čs. piloty byl donucen podílet se na přelétávání školních letadel z prostějovského letiště na letiště výcvikové školy Luftwaffe v Saganu (Zaháň) v jižním Polsku a po rozpuštění původní čs. armády dostal umístěnku pro civilní zaměstnání obecního tajemníka ve své rodné obci Opatovice. Protože by to svým  způsobem znamenalo nutnost jisté míry kolaborace s nacisty, dospěl ke konečnému rozhodnutí.

Jako voják z povolání a vlastenec cítil, že jeho morální povinností je aktivní účast v boji s nepřítelem. Vzhledem k jeho vysoké kvalifikací stíhacího pilota tak jedinou možnost jeho uplatnění představoval útěk do zahraničního odboje. Zde je třeba uvést, že vysocí nacističtí představitelé si byli dobře vědomi kvalit čs. pilotů, kterých chtěli po okupaci Československa maximálně využít pro své účely. Z politických a bezpečnostních důvodů nebylo samozřejmě možné, aby tito piloti byli nasazeni u bojových útvarů Luftwaffe. Většina z nich však dostala lukrativní nabídky na místa dopravních pilotů u letecké společnosti Lufthansa nebo na místa zalétávacích a zkušebních pilotů v leteckých výrobních a opravárenských podnicích. Tím mohla Luftwaffe na těchto pozicích "ušetřit" piloty německé národnosti a využít je pro bojové nasazení. Dlužno říci, že někteří z původních čs. pilotů této nabídky využili, protože tak mohli zůstat u létání, přitom s poměrně malou mírou rizika a slušným materiálním zajištěním. Morální stránka věci tak zůstala na druhé koleji.

Bohumír Fürst-Fiřt ovšem takto nesmýšlel. Zvolil si tu složitější a o mnoho nebezpečnější cestu. Cestu, o které nevěděl zda, kdy a jak skončí. Věděl však, že zlu se nesmí ustupovat, se zlem je třeba bojovat! 

Útěk do odboje - Polsko
Na útěk do zahraničního odboje vyrazil Bohumír Fürst-Fiřt 22. června 1939 v ranních hodinách. Jeho cílem bylo Polsko, kam uprchlo celkem zhruba 700 československých vojenských i civilních pilotů. Na cestu se vydal společně se svými dvěma kamarády z rodné vesnice, Františkem Zabloudilem a Oldřichem Skácelem. Zamířili vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí, kde měli domluvené setkání s převaděčem, který je měl dostat přes protektorátní hranice. Aby unikli pozornosti, byli oblečeni jako turisté na výletě. K setkání s převaděčem skutečně došlo. Protože se však jeho způsob chování jevil uprchlíkům podezřelý, rozhodli se raději přemístit se blíže k Ostravě, na noc se rozdělit a pokusit se o přechod hranic druhý den na jiném místě. Poté, co se na smluvené místo nedostavil kamarád Olda, domluvil se Bohumír Fürst-Fiřt s Františkem Zabloudilem, že se pokusí překonat hranice každý samostatně. To se mu nakonec mezi Ostravou a Těšínem za pomoci příbuzného jednoho známého poručíka podařilo.

V Polsku byl Bohumír Fürst-Fiřt zadržen a spolu s dalšími uprchlíky byl soustředěn nejprve ve starém zámečku poblíž hranic a následně přemístěn společně s ca 50 dalšími uprchlíky do turistické ubytovny v Krakově. Protože příliv uprchlíků pokračoval a kapacita turistické ubytovny byla omezená, bylo posléze rozhodnuto o přesunu celého kontingentu do bývalého vojenského tábora z 1. světové války v Malých Bronowicích, který se nacházel asi 10 km od Krakova. Zde vojáci přebývali ve velmi skrovných podmínkách a téměř bez prostředků. Na výběr tak zůstaly Bohumíru Fürstovi-Fiřtovi i ostatním letcům prakticky pouze dvě možnosti: buď zařazení do nově formované pěší jednotky pod vedením pplk. Ludvíka Svobody v Polsku nebo podepsání závazku do francouzské Cizinecké legie s tím, že v případě vypuknutí války budou neprodleně přeřazeni v rámci svých profesí k francouzskému vojenskému letectvu. Další cesta Bohumíra Fürsta-Fiřta byla proto zcela jasná.

Dne 25. července 1939 nastoupil se skupinou asi 190 dalších letců v Malých Bronowicích do vlaku směr Gdyně, kde se s vyjímkou ca 10 pilotů, kteří se rozhodli vstoupit do řad polského letectva,  nalodil na švédskou loď Kastelholm a 26.7.1939 v 16.00 hod. odplul do Francie.

Francie 
Po vylodění v Calais v noci z 30. na 31.7.1939 byla celá skupina převezena vlakem do Paříže. Zde byli piloti ubytováni ve staré továrně na cigaretové papírky a stravování měli zajištěno v budově ministerstva letectví. Kromě seznamování se s krásami Paříže započali vojáci s pořadovým výcvikem a výukou francouzštiny. Zakrátko přišel čas podpisu smluveného závazku do Cizinecké legie. 20. srpna 1939 tak odjel Bohumír Fürst-Fiřt v čele 29 čs. letců do přijímacího střediska Cizinecké legie, pevnosti St.Jean, v Marseille. Zde byl po dvou dnech drilu, strávených v nehostinných prostorách staré  pevnosti, naloděn s ostatními čerstvými legionáři na loď a odplul do výcvikového střediska Cizinecké legie, které se nacházelo uprostřed alžírské pouště v Sidi-Bel-Abbés.  Celkem bylo do Sidi-Bel-Abbés přesunuto ve 4 skupinách 103 čs. letců. Příjezd Bohumíra Fürsta-Fiřta je datován 25.8.1939, kdy do výcvikového střediska dorazil v čele 29 osob, tvořících poslední, 4. skupinu. Následoval drsný a náročný výcvik v krutých klimatických pouštních podmínkách.

Po vyhlášení války mezi Francií a Německem  začali Francouzi brzy pociťovat nedostatek vyškolených bojových pilotů.  V souladu s původním slibem tak bylo rozhodnuto o přeřazení čs. pilotů z Cizinecké legie k francouzskému koloniálnímu letectvu. Počátkem prosince 1939 se proto Bohumír Fürst-Fiřt ocitl na letecké základně s kódovým označením BA201, nacházející se v Blidě, zhruba 30 km jihozápadně od Alžíru, kde pobývalo celkem 81 čs. pilotů. Již po několika dnech však přišel další rozkaz k přesunu do výcvikového střediska čs. stíhacích letců, které bylo formováno na letecké základně BA117 v Chartres, zhruba 50 km jihozápadně od Paříže. Do Chartres dorazil Bohumír Fürst-Fiřt 2. prosince 1939 společně s Jaroslavem Novákem. Zde také absolvoval  dne 16. prosince 1939 svůj první let od března 1939. Protože měl v té době nalétáno přes 1600 hodin a patřil tak k nejzkušenějším čs. pilotům ve Francii, byl po úspěšném přezkoušení na cvičném stroji Morane Saulnier Ms.230 jmenován učitelem létání pro čs. stíhače. Proškolil zde mnoho pozdějších známých a slavných pilotů, jako byli např. nejlepší československý stíhač 2. světové války Karel Kuttelwascher, dále pak stíhači Stanislav Zimprich, Stanislav Plzák, Karel Vykoukal, Leopold Šrom, Emil Fechtner, Václav Göth či pozdější příslušníci 311. bombardovací peruti RAF J. Ocelka, J. Šnajdr, J. Breitcetl a J. Šejbl. Dle zápisů z francouzského pilotního deníku Bohumíra Fürsta-Fiřta probíhaly cvičné lety především na letadlech Morane Saulnier Ms.230 výrobních čísel 314, 526, 508, 523, 59, 509, 115, 116 a 525 a v pokračovacím výcviku již na stíhačkách Morane Saulnier Ms.406 s výrobními čísly 664, 241, 595, 444, 576, 224, 736, 251, 446, 732, 638, 472 a 479.  Vzhledem k tuhé zimě a administrativním průtahům však výcvik probíhal velmi pomalu. V této době byl Bohumír Fürst-Fiřt konečně vyvázán ze svého závazku u CIzinecké legie, přijat do řad francouzského letectva a postupně povýšen  do hodnosti adjutanta (rotmistra) a od 1.5.1940 do hodnosti štábního rotmistra.
Vzhledem ke zvýšenému riziku napadení oblasti Chartres ze strany německé Luftwaffe byl Bohumír Fürst-Fiřt určen společně se šrtm. Rudolfem Zimou a rt. Janem Douchou do 3 členné skupiny čs. pilotů k místní obranné jednotce DAT Chateaudun s úkolem obrany letišť Chartres, Chateaudun a Bessay. Několik ostrých vzletů vykonal Bohumír Fürst-Fiřt ve dnech 10.5., 13.5., 14.5. a 15.5. na letounech Morane Saulnier Ms.406 výrobních čísel 241, 472, 479, 446 a 595. Ve všech případech se však jednalo o planý poplach a k žádnému střetnutí s nepřítelem nedošlo.

Poté, co se v květnu 1940 rozhořely na frontě boje a Wehrmacht vpadl do Belgie a Nizozemí, byl Bohumír Fürst-Fiřt odeslán společně s rt. Janem Douchou 18. května k bojové peruti GC II./2 na letiště Plessis-Belleville, které se nacházelo severovýchodně od Paříže. Přelet uskutečnil na letounu Morane Saulnier Ms.406 s výrobním číslem 455. Úkolem operační jednotky GC II/2 bylo chránit hlavní město před nálety bombardérů Luftwaffe. U jednotky sloužilo celkem 9 čs. pilotů v čele s velitelem skupiny npor. Františkem Doležalem. Bohumír Fürst-Fiřt byl zařazen k 3. letce, které velel Francouz Cne Baudoin de Calonne d´Avesnes. Dalšími čs. piloty u 3. letky byli npor. Josef Hýbler, rt. Karel Šeda, čet. František Bernard a rt. Stanislav Plzák. Bohumír Fürst-Fiřt zde létal výlučně na stíhačce Morane Saulnier Ms.406, nejčastěji s výrobními čísly 646, 978 a dále pak 390, 659 a 640. Svůj první skutečný bojový let ve válce absolvoval Bohumír Fürst-Fiřt na letounu Morane Saulnier Ms.406 No.659 19. května 1940, kdy byl ve skupině celkem 18 stíhaček Ms.406 vyslán do prostoru Laon s úkolem vzdušné ochrany francouzských tanků. Během této akce došlo ke střetu s německými dvoumotorovými stíhačkami Me 110, při kterém Bohumír Fürst-Fiřt inkasoval celkem 27 zásahů z protivníkových zbraní do ocasních ploch. Při návratu na základnu však zaznamenal svůj první velký úspěch - sestřelení německého pozorovacího letounu Henschel Hs 126! Podrobný popis této události je zaznamenán v sekci Sestřely. Pouhé dva dny poté, 21. května 1940, byl Bohumír Fürst-Fiřt zařazen s letounem Morane Saulnier Ms.406 No.390 do skupiny 18 letounů od GC II/2 a GC III/1, které měly zabránit německým letounům v bombardování Amiensu. Zhruba v 06.25 hod. došlo v prostoru jižně od Breteuil (Creil) ke střetu s 6 bombardéry Dornier Do-17Z od III./KG Holzhammer, které se pod ochranou těžkých stíhaček Me 110 od III./ZG 26 vracely z náletu domů.  Přitom se mu povedlo ve spolupráci se svými francouzskými kolegy poškodit německý bombardér Dornier Do-17. Jeho letoun však byl během boje také zasažen nepřátelskou palbou, přičemž Bohumír Fürst-Fiřt sám utrpěl zranění do nohy střepinou granátu. S poškozeným letounem navíc musel nouzově přistát mimo své domovské letiště, jihovýchodně od města Creil (Oise), nedaleko zámečku Verneuil-en-Halatte. Ještě tentýž den navečer přišel rozkaz k přesunu celé jednotky na letiště Chissey východně od Dijonu, který byl dokončen 23.5.1940. Jednotka zde zajišťovala leteckou ochranu měst Chaumont a Mety a vykonávala průzkumné lety až k Maginotově linii. Vzhledem k rychlému postupu německých vojsk dostala celá jednotka 15. června v 18.45 hod. rozkaz k evakuaci na letiště  Feurs, ležící západně od Lyonu. Následoval další chaotický ústup - nejdříve dne 16.6.1940 na letiště St. Etiente-Boutheon a následně 17.6.1940 v 10.30 hod. na letiště St. Symphonien d´Ozon (Mions) nedaleko Lyonu, který byl završen téhož dne navečer v 19.30 hod. přesunem na letiště Montpellier-Fréjourques v jižní Francii, kde došlo k ukončení operační činnosti jednotky. Zde také Bohumíra Fürsta-Fiřta zastihla zpráva o kapitulaci Francie. 

Bohumír Fürst-Fiřt i ostatní čs. letci u jednotky  se tak ocitli ve velmi nebezpečné situaci. Pokud by byli vydáni Němcům, mohli být jako státní občané Protektorátu Čechy a Morava souzeni podle říšských zákonů za velezradu, za což jim hrozil trest smrti. Francouzský velitel se naštěstí zachoval čestně a 20.6.1940 uvolnil Bohumíra Fürsta-Fiřta společně s dalšími 8 čs. piloty a 6 mechaniky od jednotky a navíc jim dal k dispozici malý dopravní letoun Lockheed L-14 Electra pro další přesun. V 16.05 hod. následoval odlet celé skupiny z letiště Montpellier-Fréourques na letiště Perpignan-La Salanque se záměrem sehnat zde volná letadla pro přelet do Afriky. Toto se však nepodařilo, neboť žádné vhodné stroje na letišti nebyly k dispozici. Anabáze proto pokračovala dne 21.6.1940, kdy v 15.00 hod. odjel Bohumír Fürst-Fiřt společně se svými druhy autobusem do 20 km vzdáleného malého přístavu Port Vendres, kam dorazili v 16.30 hod. Zde již Čechoslováci pouze čekali na loď, která byl je evakuovala do Afriky. 24.6.1940 se nalodili na loď Gouverneur Géneral Chanzy a v 08.30 hod. odpluli ve skupině 36 čs. letců od GC III/1, GC II/2, GC I/6 a GC III/7 pod velením kpt. gšt. Jaroslava Kulhánka do alžírského Oranu. Tam přistáli 25.6.1940 v 14.30 hod.. Následovala cesta vlakem do marocké Casablanky. Odsud 29.6.1940 odplul Bohumír Fürst-Fiřt ve skupině 184 čs. letců pod velením škpt.let. Aloise Hlobila a škpt.let. Emila Bušiny na palubě egyptské lodi Gib-el-Dersa směr Gibraltar, kde se vylodili 30.6.1940. Zde se Bohumír Fürst-Fiřt 2. července 1940 nalodil společně s dalšími uprchlíky na britský obchodní parník Neuralia a v chráněném konvoji 36 lodí dorazil 12.7.1940 do Liverpoolu ve Velké Británii.

Velká Británie
Po vylodění ve Velké Británii byl Bohumír Fürst-Fiřt společně s ostatními soustředěn ve sběrném táboře čs. armády v zámeckém parku v Cholmondeley, asi 30 km od Liverpoolu. Zde byl po vyřízení nezbytných formalit přijat 26. července 1940 do dobrovolnické zálohy RAF s číslem 787556 a převelen na leteckou základnu Cosford k výcvikové a náhradní jednotce čs. letectva. 5. srpna 1940 obdržel Bohumír Fürst-Fiřt, nyní již v hodnosti Sgt. (četaře) RAF, rozkaz k přesunu na základnu Duxford poblíž Cambridge k nově formované čs. 310. stíhací peruti, kam dorazil společně s dalšími 10 důstojníky a 14 poddůstojníky 6. srpna 1940. Následoval rychlý výcvik na letounech Miles Master a pak již přímo na stíhačkách Hawker Hurricane, neboť Luftwaffe zahájila mohutné letecké útoky na Velkou Británii a na obranu bylo potřeba každého pilota. Dne 17. srpna byla 310. peruť uznána za bojeschopnou a tím se stal Bohumír Fürst-Fiřt jako její příslušník a stíhací pilot aktivním účastníkem Bitvy o Británii. 

Hlavním úkolem 310. perutě byla ochrana jihovýchodní Anglie a především Londýna před nálety mohutných svazů nepřátelských bombardérů. Při jednom z bojových letů se Bohumíru Fürstovi-Fiřtovi podařilo 3. září 1940 sestřelit nepřátelský Messerschmitt Bf-110. Další velký úspěch zaznamenal 7. září 1940, kdy se mu během jediného vzletu podařilo v boji sestřelit další dvoumotorový Me-110 a vzápětí i stíhačku Messerschmitt Bf-109. Bitva o Británii zuřila naplno. Štěstí Bohumíra Fürsta-Fiřta neopouštělo, protože 15. září sestřelil nad Londýnem další  nepřátelský letoun - bombardér Dornier Do 17.  Jeho celkový počet samostatně sestřelených letadel od začátku války tak dosáhl pěti, čímž se Bohumír Fürst-Fiřt zařadil mezi stíhací esa. Podrobný popis všech vzdušných vítězství Bohumíra Fürsta-Fiřta je uveden v sekci Sestřely.

18. října 1940 byl Bohumír Fürst-Fiřt společně se svým kolegou Rajmundem Půdou dočasně převelen na výpomoc k B-letce britské 605. stíhací peruti v  Croydonu na jihu Londýna. Ačkoliv byl silně nachlazen a necítil se dobře, startoval hned 19.10. ke dvěma bojovým letům. Při druhém z nich se nad Kanálem dostal do leteckého souboje se čtyřmi Messerschmitty Bf-109. Zdravotní indispozice jej omezovala natolik, že v důsledku prudkého manévrování upadl na krátkou chvíli do bezvědomí, zatímco se jeho neřízené letadlo  z výšky 30 000 stop prudce řítilo k zemi. Probral se až když výškoměr ukazoval pouhých 3000 stop.  Jen s velkým úsilím se mu podařilo pád vybrat a vrátit se zpět na svoje letiště. Ihned po přistání byl ve vysokých horečkách převezen rovnou do nemocnice, kde strávil zhruba týden. K 28. říjnu 1940 byl Bohumír Fürst-Fiřt převelen zpět ke své domovské 310. peruti do Duxfordu. S údivem přitom zjistil, že na Inspektorátu čs. letectva je od svého posledního bojového letu veden jako nezvěstný. Po vyjasnění celé záležitosti se rovnou zúčastnil oslav výročí 28. října, kdy byl za účasti čs. prezidenta Dr. Edvarda Beneše vyznamenán hned dvěma československými válečnými kříži - jedním za účast ve francouzské kampani, druhým za dosažená vítězství během Bitvy o Británii. Současně byl povýšen do československé hodnosti poručíka letectva.

Nedoléčené nachlazení a  stálá účast v operačním nasazení se znovu projevily 12. prosince 1940, kdy při jednom cvičném letu přestal Bohumír Fürst-Fiřt slyšet na jedno ucho. Dostal zánět středního ucha a musel opět do nemocnice, odkud se vrátil až 7. ledna 1941. Vzápětí obdržel krátkou dovolenou na zotavenou a rozhodl se jí strávit v Londýně. Zde také zažil 11. ledna noční nálet bombardérů Luftwaffe. Zdravotní stav mu dovolil návrat k létání až únoru 1941. Účastnil se pravidelně cvičných a hlídkových letů a při jednom z nich, 8. února,  byl s hurricanem nucen nouzově přistát na poli z důvodu úniku chladící kapaliny z motoru. 25. února se stal přímým svědkem nočního bombardování svého letiště. Obě události naštěstí přestál bez úhony.

7. března 1941 byl Bohumír Fürst-Fiřt vyjmut z operační činnosti u 310. perutě a byl přeložen k 52. výcvikové a operační jednotce (O.T.U.) do Debdenu. Vrátil se tak ke své původní profesi učitele létání. Až do 6. května 1941 zde působil jako instruktor čs. pilotů na letounech Miles Master a Hawker Hurricane. 

V rámci zvyšování své kvalifikace nastoupil Bohumír Fürst-Fiřt dle britských předpisů 6. května 1941 do kurzu instruktorů létání v ústřední letecké škole v Upavonu, kde  byl přidělen na  dvoumotorové letouny typu Airspeed Oxford. Zde jej též 13. června 1941 zastihlo povýšení do britské důstojnické hodnosti Pilot Officer (P/O). S nadprůměrným výsledkem úspěšně absolvoval závěrečné zkoušky a k 16. červnu 1941 byl jmenován instruktorem u výcvikové jednotky 2. Flying Training School v Brize Nortonu, kde učil létat mnoho pilotů různých národností. Protože žáci dosahovali pod jeho vedením výborných výsledků a pravidelně  končili výcvik mezi prvními,  vymysleli pro něj Angličané s ohledem na fonetickou výslovnost příjmení Fürst slovní hříčku "First by name and by nature"  (První jménem i ve skutečnosti). Působení zde však bylo poměrně náročné a často si nezadalo s podmínkami bojové operační činnosti - intenzivně se létalo ve ztížených povětrnostních podmínkách, v noci, s nedostatečnou možností odpočinku a ve stavu stálé bojové připravenosti, neboť letiště bylo ohrožováno německými letadly. Při jedné dovolené, kterou trávil opět v Londýně, se v tomto období Bohumír Fürst-Fiřt též seznámil se svojí budoucí manželkou Marií. Ta se do Anglie dostala již rok před vypuknutím války a pracovala zde jako účetní. 29, května 1942 byl Bohumír Fürst-Fiřt povýšen do hodnosti Flying Officer (F/O), která odpovídá zhruba hodnosti čs. nadporučíka. Po určitých neshodách se svým nadřízeným požádal v červnu 1942 o přeložení k jiné jednotce.

V období červen - srpen 1942 působil Bohumír Fürst-Fiřt jako instruktor u 6. pilotní pokračovací školy (P.A.F.U.) v Little Rissingtonu a nadřízení uvažovali o jeho přeložení k výcvikovým jednotkám do Kanady. Dlouhodobé operační nasazení, nedoléčená dřívější onemocnění, nedostatek odpočinku a permanentní stres se však začaly projevovat celkovým vyčerpáním a zhoršováním zdravotního stavu Bohumíra Fürsta-Fiřta. Byl proto nucen zažádat o vyřazení z výcvikových a operačních jednotek. Měsíc ještě působil u 11. pilotní pokračovací školy (P.A.F.U.) ve Shawbury a  14. září 1942 byl přeřazen do působnosti vojenského dopravního letectva (Transport Command) k 24. spojovací peruti, dislokované na letišti Hendon na severním okraji Londýna. Zde začal létat se sanitní verzí dvoumotorového letounu Airspeed Oxford, později též s různými typy malých dopravních a kurýrních letadel. 21. listopad 1942 se stal významným milníkem v osobním životě Bohumíra Fürsta-Fiřta, neboť tento den se oženil se svojí snoubenkou Marií. 

Ze 24. spojovací peruti byla nově vyčleněna 510. kurýrní peruť, ke které přešel Bohumír Fürst-Fiřt k 1. prosinci 1942. Domovskou základnou této peruti byl také Hendon a k jejím hlavním úkolům patřila přeprava vysokých vojenských i civilních představitelů, přeprava pošty, kurýrní služba či transport raněných. K 29. červenci 1943 byl Bohumír Fürst-Fiřt povýšen do hodnosti Flight Lieutenant, F/Lt. (kapitán). Létal jako kurýrní či dopravní pilot po celé Anglii, Skotsku, Severním Irsku i Irsku, velmi často pak s letadlem Lockheed Hudson na pravidelné poštovní lince z Londýna do Belfastu.  Od 2. prosince 1943 do srpna 1944  vykonával u 510. kurýrní perutě funkci velitele B-letky.  

Počátek roku 1944 byl poznamenán radostnou událostí, neboť 2. února 1944 se manželům Fürstovým narodilo první dítě - dcera Libuše. 8. dubna 1944 byla 510. kurýrní peruť přejmenována na Metropolitní spojovací peruť (Metropolitan Communication Squadron). Po invazi v Normandii začal Bohumír Fürst-Fiřt létat i na letiště v různých částech osvobozeného území Evropy, často například dopravoval do Paříže různé významné osobnosti. 

8. května 1945 skončila druhá světová válka. Do osvobozené vlasti se Bohumír Fürst-Fiřt dostal poprvé po 6 letech 6. června 1945 jako druhý pilot vojenského dopravního letounu D-47 Dakota. V druhé polovině června se do Prahy podíval ještě jednou, definitivně se však do vlasti vrátil až v srpnu 1945.

Druhou světovou válku zakončil Bohumír Fürst-Fiřt se svými pěti sestřely  jako 23. nejúspěšnější ze všech čs. stíhacích pilotů, bojujících na východní i západní frontě. Za prokázané hrdinství, statečnost, obětavou službu  a přínos k vybojování konečného vítězství zcela zaslouženě obdržel několik vysokých vyznamenání: 2x Československý válečný kříž 1939,  medaili Za chrabrost před nepřítelem, medaili Za zásluhy 1. stupně a Pamětní medaili čs. vojsk v zahraničí se štítky F-VB. Z francouzských vyznamenání pak Válečný kříž s palmou (Croix de guerre avec palme) a mezi britská vyznamenání patří vysoce ceněná Hvězda 1939-1945 se stuhou Bitva o Británii (Star 1939-1945 with Battle of Britain Clasp), Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal. 

Podrobný popis všech obdržených vyznamenání je uveden v sekci Vyznamenání.